anu-dahati
, or anu-ḍahati pr. 3 sg. (anu +√dah), to burn (gradually), consume, destroy, tor-
ment; rāgo satte ~ati jhāpeti, Sv (III) 994,21 ≠
Ss 129,12; 3 pl. ~anti, Thī 488 (ukkôpamā, scil.
kāmā; Thī-a); SN IV 190,28 (kiṁ te kāsāvā ~anti,
Ck °-ḍayhanti; = sarīre paliveṭhitattā uṇhapariḷāhaṁ
anu-dahatiti attho, Spk) = V 53,21 - 301,2; Ja II 326,16*
(jātavedo va saṇ thānaṁ khippaṁ ~anti naṁ; =
jhāpenti, Ct.) =' 330,10* — IV 471,24* = V 451,6*
(-ḍ-; = mahāvināsaṁ pāpenti, Ct.); inf. ~ituṁ,
Dhp-a III 28,7 (visaṁ anu-ḍahituṁ na sakkoti);
pass, anu-dayhati, q. v.