upa-cchubhati
, pr. 3 sg. [prakr. chu(b)hai =kṣipati (Hc IV 143; PSM); relationship to sa. √
kṣubh (Pischel § 66; Aup s.v. ucchūḍha) doubtful],
to throw to, fling to; with double acc M I 364,15:
go-ghātako . . . tam enaṁ (kukkuraṁ) aṭṭhi-kaṅka-
laṁ . . . ~eyya (Be upasumbh°, KeSe upacchūbh°;
Bms upaccumbh°; tassa samīpe khipeyyā ti attho,
Ps III 42,23; pt: upa-saddo samip'attho, sumbhanaṁ
khepanaṁ).