upa-kappati
, pr. 3 sg. [sa. upa-kalpate], to beuseful, beneficial, of profit to, serve (gen.); to be fit for
[ī/i] (dat.); vilumpat' eva puriso yāv' assa ~ati, Ja II
239,4* (= ijjhati, 239,7') = S I 85,26*; dan'atthaṁ
upabhottuṁ vā yaṁ c' aññaṁ ~ati, etaṁ dadāmi
vo vittaṁ, Ja V 350,18* (= ruccati, 350,23'); sakalo
pi rukkho tesaṁ (devānaṁ) ~ati, Spk II 350,20;
(thirsty peta of paripuṇṇā Gaṅgā:) na ~ati, Spk II
291,5; — esp. of pious gifts meant to accrue to petas:
ito dinnaṁ petānaṁ ~ati, Khp VII 8 = Pv 20
(Pv-a 29,16-19); idaṁ dānaṁ petānaṁ ñāti-sālohi-
tānaṁ ~atu, idaṁ dānaṁ petā . . . paribhuñjantu,
A V 269,8, quoted Pv-a 27,22 (~atū ti pāpuṇātu,
Mp V 74,29); see further Khp VII 12 = Pv 13'with
Pj I 214,19; Pv-a 8,20; 21,20; Saddh 501; — bhinna-
[Ee bhiṇṇa]kālato paṭṭhāya bījaṁ bij'atthaya na
~ati (no longer fit), pūti-bījaṁ ... na ~ati . . . ,
Spk II 272,14-19; — caus. upa-kappeti q. v.